Na této stránce naleznete nějaké to povídání o applíkách, o práci a zkušenosti s nimi a další informace
Krmení
Naše applice jsou krmené syrovým masem, zeleninou a ovocem a doplňkami. Deminku jsme prvních cca 10 měsíců krmili několika značkami granulí. V počátcích jsme bojovali s poruchami zažívání a léčbou antibiotiky a hledáním vhodného krmiva tak, abychom byli všichni spokojeni. Nicméně s granulemi jsme nakonec vydrželi jen několik měsíců. Poté jsem začala zjišťovat všechny dostupné informace o krmení masem, jelikož mi tento způsob krmení přijde mnohem sympatičtější než granulky, do kterých člověk nevidí. Po příchodu Babu do naší rodiny jsem váhala, zda ji mám krmit také nějakou dobu granulemi nebo zkusit krmení masíčkem. Babu si sama řekla, jak to máme dělat a z granulek nadšená nebyla, ale takové kuřecí křídlo a zeleninka, to bylo to nejlepší, co mohla dostat. Stejně tak nepohrdla ani oproti ní obrovskou hovězí kostí nebo morkovkou, kterou Deminka dostala jako ňamku :-)
Dnes jsou obě holky dospělé, krásně nasvalené s lesklou srstí a silnou kostrou, což je pro nás známkou toho, že volba krmit masem je pro nás dobrá. Granulky používáme jako pamlsky na cvičení a procházkách.
Z ovoce papáme především banán, pak sezónní ovoce jako jsou třešně, švestky, hrušky, jablka, dále kiwi, citrusy, ananas, atd.
Ze zeleniny nám nejvíc jede celer, mrkev, čínské/pekingské zelí, červené/bílé zelí, růžičková kapustička, špenát, brokolice, květák, atd.
Mléčné výrobky dávám nejvíc bílý jogurt, tvaroh, sýr cottage, podmáslí, spíš sporadicky, jen několikrát za měsíc.
Oleje přidáváme olivový, slunečnicový, lněný, arašídový, sezamový, lososový olej, eventuálně rybí tuk v gelových pilulkách.
Další drobné doplňky nám jsou oříšky (vlašské, lískové), sušené brusinky, vajíčko. Občas podám sušený domácí nebo i kupovaný chléb, po kterém se psice můžou utlouct.
Bylinky zatím používám občas mražené mix, pěstovat se nedaří :-D.
Pomůcky pro výpočet krmné dávky:
Appenzellského salašnického psa jsem si vybrala víceméně podle vzhledu. Přijde mi, že je to prostě pes, jak má vypadat. Takového pejska jsem si vždycky přála. Ani ne velký, ani ne malý. Krátkosrstý s krásným výrazem obličeje. Ne zrovna lovecké plemeno, žádná extra mazlicí rasa (i když applík je doma nesmírně mazlivý hafan ;o)). Určitě vhodný na zahradu, ale, aby mu nevadilo být i s námi v domě. Co na venkovních psech nemusím je jejich specifický pach. Takového bych ani nechtěla, natož můj muž. Ten s pejskem vůbec nijak nesouhlasil, nevím přesně proč, ale Demi miluje, to určitě ano! Důkazem toho je, že jsme si pořídili applíka ještě jednoho a to přesně na den po roce od pořízení Deminky.
Takže ideální pes pro nás je střední velikosti, ještě přijatelné váhy a potom jsem zjišťovala jaké má vlastnosti. Na veškeré aktivity, které my v životě podnikáme...na to je applík vhodný. Jsme relativně aktivní, hlavně v teplejších obdobích. Zim jsme nakonec taky již několik přečkali, dokonce i se "zápřahem" na boby.
Celkem často jezdíme na výlety po ČR, na hrady, zámky, do lesů. Posledních pár let jezdíme na in-line bruslích, což jsme už také zkoušeli s Deminkou a řekla bych, že ji to šlo moc hezky. Také jsme zkoušeli jízdu u kola a Deminku to strašně baví. Škoda jen, že u nás ve vsi není extra moc možností jinam než po silnici a to není zrovna ideální. Co ale děláme pravidelně a s minimálním vynecháním je výcvik a psí sporty. Applík je vhodný na kterékoliv zaměření. S applíkem se můžete věnovat obranám, stopám a podobným, stejně tak i agility, dogfri
sbee, flyballu (jako my ;-)) a dogtrekkingu. Applíci jsou, myslím si, že převážná většina, milovníci vody a skvělí aportéři.
Neznamená to ale, že každý applík vyžaduje vždy podobná vyžití, co ale potřebuje, je kontakt se svou smečkou, musí vědět, kam patří, že není odsunut zcela mimo smečku, to by byl velmi nešťastný. Je to pes vhodný do rodin s dětmi, se kterými mají skvělý vztah a jsou dobrými hlídači, stejně tak k mladým aktivním lidem. Vzhledem ke své relativně kompaktní velikosti s ním můžete téměř kamkoliv :-).
Appenzell bude vždy rád pracovat, když bude cítit, že to udělá páníčkovi radost. Za práci či zábavu bude považovat výcvik, sport i dokonce běžnou procházku (zvířata zcela určitě také, ale ty jsme nezkoušeli jakožto pracovní vytížení, jen na zkoušky). Nejdůležitější je pro něj ale kontakt s páníčky. Appenzell miluje pohyb, vodu, sníh a podobné aktivity, které může s páníčky podnikat. Když je nejhůř, lze s ním být doma a podnikat nejrůznější hry. Když byla Deminka malá, dost často jsme hrávali na "schovku"...páníček se schoval pod peřinu a Deminka ho měla najít. Neskutečně ji to bavilo, hlavně, když hledala obličej na olízání a našla místo toho třeba nohy, když se muž nečekaně otočil :-D.
V létě jsou tedy naše nejoblíbenější a nejčastější aktivity plavání. Babu je nadšená aportérka, takže k vodě bez plovoucího kroužku nejdeme ;-). Deminka si ráda plave semtam, občas vyloví klacek. Jenže má takovou neduhu a to, že loká hodně vodu. Naplní si bříško a potom jí není dobře. My jsme nad ní vyzráli a na tlamičku dostává speciální popruhy, které jí brání lokat vodu ve velkém, takže si vody můžeme užívat naplno.
V zimě holkám vodu nahrazuje sníh. Každý rok když napadne nadílka, tváří se, jakoby sníh viděly poprvé v životě a řádí v něm jako blázínci. I když napadne v noci krásný bílý sníh a po ránu je zahrada hladká a netknutá, po návratu domů není na celé ploše jediný kousek, který by nebyl zrajtován. Tak si holky sněhu užívají a milují ho. Minulou zimu jsme jim postavili iglů a v něm tunely, ve kterých jsme trénovali zimní verzi agility
Když je sněhu dost, zapřáhneme holky do postrojků a připevníme jim sáně. Tahají buď juniora po vsi nebo na kopci slouží jako výtah saní a bobů do kopce . Ale nejsou to psi hloupí a pochopí velmi brzy, že jsou využíváni a nedojdou do cíle, kde by jim byly saně připnuty .
Další naší občasnou sportovně-sebevražednou aktivitou je jízda na kole/u kola. Deminka se mnou běhávala od cca roku na kratší vzdálenosti. Poté k nám přišla Babu a kolo bylo na nějakou dobu odsunuto a věnovali jsme se spíše aktivitám, které jsme mohli podnikat společně. Po cca roce jsem riskla první jízdu na kole s oběma psy. Dojela jsem bez jediného spadnutí , tak jsme na kole vyrazily ještě několikrát. Žel, kolo v naší rodině je jen jedno, tak na kole jezdím jen já, ale v plánu je určitě pořídit ještě jedno kolo a budeme jezdit všichni společně, každý s jedním psem :-).